BIOLOGIE PIJÁKA

V přírodě se běžně můžeme setkat pouze s dospělci, nenápadné larvy a nymfy sají krev na volně žijících savcích a často žijí jen v hlodavčích norách. Pijáci jsou typičtí dvěma vrcholy výskytu a to v jarních a podzimních měsících. Během teplých zim je jejich výskyt na vhodných lokalitách skoro nepřetržitý, letní nálezy nejsou tak časté. Vrchol aktivity obvykle spadá do měsíců března-dubna a září-října, v závislosti na počasí. Na rozdíl o skrytě žijících larev, samci a samičky pijáků tráví většinu svého aktivního času čekáním na hostitele na vrcholcích vegetace, stéblech trav a nízkých keřích, a to především za teplých slunných jarních a podzimních dnů. Prochází-li vegetací s číhajícími pijáky větší zvíře (srna, jelen, divočák, pes) nebo člověk, pijáci aktivovaní otřesy vegetace přelezou na svého nového hostitele a dříve nebo později se přichytí a začnou sát krev. K přichycení na člověka dochází jen ojediněle. Samečci v podstatě krev nesají a po svém hostiteli se čile pohybují, hledajíce samičky. Ty se naopak rychle přichytí a po páření začnou hltavě sát krev a zvětšovat svůj objem až do velikosti fazolky (přes 1 cm). Zvětšuje se pouze měkká část těla samičky, takže barevný štítek, dobře pozorovatelný na nenasáté samičce) se posléze stává nenápadným. Po několika dnech sání a zvětšování se samička z hostitele odpadá, ukrývá se ve vlhkém prostředí na povrchu půdy a klade několik set vajíček. Z vajíček vylíhlé larvy parazitují především na hlodavcích, posléze se mění na nymfy, opět sají krev na hlodavcích a drobnějších savcích. Z nasátých nymf nakonec vznikají nám již známí samci a samičky.